Kdo jsme a co nás přivedlo k záchodům?

Jsme dva přiírodomilci a novodobí hovňousové. Já jsem charakter řemeslníka s neustálou touhou realizovat nápady, které v hlavě stále tvořím. Matyáš je vzdělaný člověk ovládající počítač, 3D tiskárny, a narozdíl ode mě umí číst a psát. Toť hned v úvodu trocha mé závisti.

Moje posedlost vrtat se v záchodech vznikla takto:

Již od školních let jsem pracoval jako zámečník, později také jako kovář a puškař v parádní dílně, kterou vybudovat můj otec. Mít tedy ruce špinavé jsem už dávno zvyklý, protože jsem se narodil v otroctví:) No, a vyrábět záchody není naštěstí totéž jako jezdit s hovnocucem. Onehdy jsem na plotě zahlédl reklamu nabízející čištění a opravu septiků. Řekl jsem si, že mohlo být hůř. Tomu říkám poslání. 

Jako každý skutečný venkovan netrpím fekofóbií a bobky jsou pro mě velké téma, které je jako spousta jiných důležitých témat opomíjeno. Ačkoliv se lidé často baví o hovně, zapomínají se bavit o bobcích nebo biobobcích. Pravdou je, že při vývoji a testování se někdy musíme dotýkat fekálně kontaminovaných částí. Pak se drbeme kolikrát za uchem a olizujeme si ruce. Myslím ale již umyté ruce, protože na venkově se ruce myjí před jídlem.

Vyplývá mně z toho, že výkaly zřejmě nebudou jedovaté, protože zatím po dotyku s výkaly žijeme. Hrabat se holýma rukama v biobobo kompostu je nesmírně příjemné. Krásný materiál plný života a vůně zdravé půdy. Proč se to tedy tak draze splachuje s tou čistou vodou a savem do kanalizace?

Ačkoliv mě práce se železem stále velmi baví, musel jsem odmítat zakázky pro splnění vnitřní touhy. Možná to tak nemají všichni, ale já potřeboval, aby mě má práce i naplňovala. (Naplněním není myšleno naplnit se do sytosti, nýbrž se jedná o vyjádření pocitu uspokojení. V tématu o bobkách jeden nikdy neví, jak to pochopíte.)

Věnovat se něčemu, co dává člověku hlubší smysl, je v podstatě svoboda. Je krásné se o ni nepřipravit. Nechoďte do práce jen kvůli penězům.

Láska k hovnu je jistě nevídaný koníček. Tento záchod ale rozhodl, co bude můj budoucí koníček. Zábava na sebe totiž nedala dlouho čekat. Prvně se nám v záchodu namnožilo tisíce much domácích. Patrně by jim slušelo i jméno moucha záchodová. Poznávačka hmyzu však pokračovala i po prvních úpravách záchodu a samotného kompostu. Malé mušky zvané smutnice byly skvělým pokrokem, protože přes ně bylo alespoň vidět z okna. Z celé situace vyplynulo nové rčení. “Lidé, jezte hovna, vždyť miliony much se nemohou mýlit.“ Hmyzí problémy vyřešil nárůst teploty kompostu a později i naočkování kompostu parazitickými hlísticemi. Problém se zápachem je stále příležitostný a předmětem mého stálého zdokonalování v tomto ohledu nedokonalého systému velkého spádového záchodu.

Starosti týkající se tohoto záchodu nepřecházely v radost pouze po vykonání potřeby. Mé první odšroubování dvířek pro výběr kompostu přišlo po dvou letech provozu. Nevěřil jsem, že po tolika neúspěších na mě bude čekat i úspěch v podobě vůně lesní půdy. Nevěřil jsem, že se naše výkaly v tomto záchodu opravdu promění v tak krásný materiál. Totální proměna bobku v kompost po tom, co se bobky posunuly necelé dva metry od dopadové plochy na vrcholu Matterhornu. Hold čas a mikrobiální svět jsou velkým pánem.

Připravené napojení vody a kanalizačního potrubí jako záloha pro útěk od nepovedeného pokusu již nebude nikdy využito. S hrdostí prohlašuji systém kompostovacích záchodů za pokrokový systém vyspělých civilizací.

V roce 2020 jsem se rozhodl investovat čas i finance do rozvoje a založení firmy Biobobo s.r.o. Hold peníze pro mě nebyly nikdy tak důležité jako naplnit své poslání. Až bude Biobobo velkým podnikem jako třeba Tesla, vím jistě, že investice budou stále směřovat do smysluplných udržitelných systémů.

V roce 2022 se vrací z Anglie Matyáš. Po krátké pomoci s 3D kreslením a 3D tiskem se brzy přidává k mému pomalému vývoji záchodů. Skvěle doplňuje vše, co neumím a neovládám.

Oldřich Němec

Ahoj, jak již Olda řekl, mé jméno je Matyáš a pomáhám mu tenhle hovniválový cirkus tlačit kupředu. Po ukončení studia na gymplu jsem měl sen stát se vědcem, a proto jsem zahájil studium na Univerzitě Palackého v Olomouci, kde jsem se zapsal na obor Aplikovaná fyzika. Po střetu s kvantovou fyzikou v třetím ročníku jsem zjistil, že na to doopravdy nemám, a odešel jsem do pracovního procesu. Po roce práce mě začalo hlodat nedokončené studium, a tak jsem se rozhodl zkusit štěstí v zahraničí. Odešel jsem studovat Mechanical Engineering na univerzitu v Derby ve Velké Británii. Celé to prostředí a přístup ke studiu mě naprosto uchvátilo a prožil jsem tam nádherné tři roky. Po tentokrát úspěšném dokončení studia jsem začal přemýšlet co dál. Úplně jsem nechtěl skončit s nějakou "nudnou" prací od 9 do 5, tak jsem se rozhodl odstěhovat se zpátky do Čech s vidinou toho, že zkusím rozjet nějaký vlastní projekt, ale vůbec jsem netušil jaký. 

Po návratu jsem čirou náhodou měl cestu přes Trhovou Kamenici, kde jsem jel pozdravit sestřenku Lenku a právě jejího manžela Oldu. U svačiny jsme se nějak zakecali o práci a nečekaně o hovnech. Já jsem v tu dobu hledal co dělat, tak mi Olda nabídl, že mu můžu pomáhat na dílně a přičuchnout trošku i k manuální práci a po večerech můžeme dělat na záchodech. Od začátku mě to nadchlo a těšilo mě, že zkušenosti s CAD a dalšími programy, které mám z Anglie, hned můžu dát k užitku. Postupem času jsme oba začali dávat do záchodů víc a víc času a po téměř dvou letech, nespočtu hodin práce, testování, sváření, natírání, montování a nadávání na Google jsme byli připravení spustit Biobobo e-shop. Je vtipné, jak jsou cesty životem občas nevyzpytatelné... ze snu být velký vědátor a fyzik jsem skončil u konstruktéra záchodů. Ale neměnil bych!

Matyáš Majce

Naše tempo vývoje je stále relativně pomalé, ale pečlivé a zodpovědné. Člověk se toho musí tolik naučit, než dosáhne pokroku.

Výsledkem jsou produkty. Tim hlavním výsledkem je ale radost, osvěta a šíření informací.

Vaše Biobobo