Co to je za hajzlík?
Výsernice Nóbl s 300l kompostovacím boxem Jako Biobobo však posouváme tento přírodní systém do 21. století. S úctou a pokorou k přírodě se pokoušíme udělat kompostovací toalety stejně komfortní jako dnes běžné splachovací záchody. To je naše kutilská parketa a věc vývoje a zkoušení, kterou za nás žádná velká firma neudělá. Nechť jednoduché eko záchody slouží moudrému lidu.
No, a v čem jsou vlastně ty splachovací a chemické záchody špatné?
Asi vás napadne ta hloupost splachování čistou nebo pitnou vodou. Jde o plýtvání 15 až 20 m3/os/rok, což je klidně i dobrá polovina vody spotřebované v domácnosti, a to bez mytí auta a zalévání zahrady. Jenže je toho tak trochu víc a je docela hustý se nad tím zamyslet…
No, začíná to tím, co jíte. Kde to vaše jídlo vyrostlo? Ať jste býložravci nebo masožravci, tak téměř vše, co sníte, vyrostlo na úrodné či méně úrodné půdě. Zkrátka i to mastné prase žere něco, co vyrostlo na poli.
Zdravá úrodná půda je plná organické hmoty, mikroorganismů, organismů, vláhy. Je také odolná proti erozi, záplavám i suchu. V pestré, zdravé krajině tato cennost zabraňuje i přemnožení škůdců. Aby taková půda byla trvale úrodná, je třeba ji mimo jiné „krmit”. Pokud půdu obhospodařujeme, tak vše, co z ní vezmeme, je vhodné zase vrátit a vlastně tak vyrovnat energii. Konvenční zemědělci si však často stěžují, že je hnoje, či kvalitního kompostu nedostatek. Proč? Tak trochu nemáme uzavřený koloběh živin a splachujeme do záchodu obrovskou cennost. Likvidujeme v čistírnách odpadních vod něco, co tam nepatří. Je dobré si uvědomit, že je to teprve krátkodobá móda: ještě nedávno, třeba v roce 1950, se většina lidských exkrementů z venkovských stavení vozila na polnosti. Musela to být dřina, když se to vše vozilo na dřevěných vozech společně s hnojem dobytčím. Farmáři však dobře znali cennost hnoje. Naopak ve městech, kde byl tento materiál bez užitku a naopak častým problémem, převzala tyto starosti již v šestnáctém století voda a stala se tak pohodlným dopravním prostředkem. Díky pohodlnosti se tak Water Closet šířil po stovky let až na venkov.
Někdy mám ale pocit, že moudrost odtekla s touto vodou. Myslím, že by měl být splachovací záchod už dávno hudbou historie.
NEUZAVŘENÝ KOLOBĚH ŽIVIN 
UZAVŘENÝ KOLOBĚH ŽIVIN 
A dají se využívat naše bobky?
Můžeme se obklopit mnoha strachy. Chemie z domácnosti je dost na to, aby se to naše bobo již nedalo kvalitně použít. Stačí pomyslet na medikamenty nebo třeba na prádlo s příměsí umělých vláken, které uvolňuje do vody mikroplasty. I proto je třeba nesplachovat všechno do jedné černé a problematické vody. Kolik stojí peněz tu vodu čistit? Kolik peněz se utrácí za stavbu kanalizace a čističek? A jaký je výsledný produkt? Já už vím, že výsledným produktem je čistírenský kal, který je plný mikroplastů a chemických polutantů, končící často na polích jako mrtvá hmota s minimem energie. Pokud je však překročen obsah těžkých kovů, je materiál dokonce draze spalován či skládkován. A co ta voda? Já ji vnímám jako vodu mrtvou. Vodu s pachutí vzpomínek na dočišťovací dezinfekci. Cenné živiny jsou tu tam… a navíc částečně opouští naši zem v plynné formě silného skleníkového plynu oxidu dusného. Vím, že to není příliš veselý příběh, ale věřím, že sílu a nadhled nám přináší i tento byť obyčejný ekohajzlík. Pojďte ještě poznat jeden velmi cenný prvek umělých živin, který dnes zbytečně tvoří problematické sinice v našich rybnících a přehradách.
Asi dobře víte, že většina komerčního jídla roste díky umělým živinám. Důležitým prvkem umělých živin je hlavně fosfor, kterého je paradoxně dost v naší moči. Dokonce i ve vhodné formě. Věděli jste, že se fosfor těží jako nerostná surovina? Vhodné zásoby fosforu však pomalu dochází, a i proto se zdražují ceny potravin. Ve Švýcarsku dnes existuje spolkovým úřadem schválené hnojivo z lidské moči. Stále je však drahé i přesto, že je sbíráno z kompostovacích separačnich veřejných toalet. I takovou moč je totiž potřeba odsolit, upravit PH, a filtrovat nežádoucí medikamenty, které lidé užili.
A co dál vymýšlí svět? Společnost Vuna společně s firmou Laufen již vyvinula splachovací záchod se separací moči. I to je jistě fajn počin, ale řeší jen a pouze malou část problému, které splachovací záchody a čističky tvoří.
V Biobobo si myslíme, že je třeba vyvíjet kompostovací toalety, které jsou stejně komfortní jako ty splachovací. Tak by bylo snadnější je využívat v širší společnosti. Je třeba přizpůsobit tuto přírodní logiku potřebám dnešního moderního světa, protože ten se vyvíjí kupředu a nikoliv zpět. Vpřed může znamenat i moudřeji.
Myslím, že klozety jsou palčivým, a přesto přehlíženým, problémem společnosti. Už jsme toho jako společnost zvládli dost: vyřešili jsme kyselé deště, naučili se vyrábět energii z obnovitelných zdrojů, zastavili jsme ničení ozonové vrstvy a řadu dalších environmentálních hrozeb, kterým jsme čelili. Svět je ale stále v pohybu a je super, že i my ho můžeme posouvat k lepšímu. Zkrátka a pozitivně: “Budoucnost je v Hajzlu”
Biobobo
